GAZ M-13 Čajka

Čajka je vůz určený především k služebnímu provozu u vyšších státních instancí.

Vývoj

V polovině 50. let byl GAZ-12 již zastaralý, proto bylo rozhodnuto o jeho modernizaci na GAZ-12V, Čajka. Bylo potřeba zvýšit výkon motoru, zlepšit brzdový systém, přidat automatickou převodovku z Volhy. Zadní okna se dala stahovat elektricky.

Nakonec však vyšlo najevo, že vůz je již příliš zastaralý. V té době probíhal v ZiLu vývoj limuzíny nejvyšší třídy, Zil-111. V návrhu pomáhal i projektant GAZu Jeremejev, který právě dotvářel Volhu 21 a započal vývoj Čajky. Proto má Zil i Čajka mnoho společného.

Motor osmiválec, vidlicový, byl v té době moderní, hlava, blok, sací potrubí i písty byly vyrobeny z hliníkové slitiny. Toto řešení se u Amerických vozů ujalo až v polovině 60. let. Čtyřkomorový karburátor mohl seřizovat jen zkušený specialista.

Moderní prvky

Při vývoji se inspirovali americkým vozem Packard. V té době američané určovali automobilovou módu celému světu. Automobily v té době byly více hranaté oproti dřívějšku, ale chromu zůstalo pořád hodně.

Vůz je v mnoha věcech nestandartním, mnoho prvků byla u ruských aut novinkou. Například posilovač řízení a podtlakový posilovač brzd. Také je zde automatická převodovka, která má tlačítka nalevo od volantu. Žádnou páku. Tlačítka automatické převodovky byla: N – neutrál, D – dviženie, tedy pohyb. T – tichý chod – tedy první rychlost, ZCH – zadní chod.

Motorový prostor

Vůz s objemem motoru 5,5 litru je i na dnešní dobu dynamický. Maximální výkon je až 195 koňských sil a nejvyšší rychlost je udávána 160 km/h. Na 100 km/h se limuzína rozjede za 20 vteřin.

Tento vidlicový motor se po úpravách dával i do obrněných transportérů BRDM-2, do nákladních vozů GAZ-66 a GAZ-53A. Spotřeba vozu je přes 30 litrů na 100 km.

Uvnitř vozu

Při jízdě se vůz pohybuje plynule, protihluková izolace je na dobré úrovni. Což bylo velice důležité, protože vůz byl určen pro představitele země. Výhled přes velká skla je dobrý.

Vůz je prostorný. Pohodlně si tam sedne 7 lidí. Do vozu se dávalo rádio s automatickým nastavením, s tlačítkovým ovládáním vysunutí antény i otevíráním oken. Ve voze jsou také 2 přídavné sedačky.

Automobil měl speciální rám do tvaru X, k němu byla karoserie připevněna v 16 místech zvláštními silentbloky.

Světoznámý

Vůz byl před sériovou výrobou testován na mnoho tisíc kilometrů, jeden vůz byl také vystaven na Expo 58 v Bruselu, kde společně s Volhou dostala oceněnní za design a konstrukci. Vůz se v následujících letech účastnil výstav v Brně, Budapešti, Ženevě, New Yorku, Lipsku a Mexicu.

Vozy sloužily v SSSR u ministrů, jako přehlídkové vozy, vozy pro svatební účely, dostávali je kosmonauti, vědci a umělci. Sloužilo u sovětských diplomatických služeb a dokonce na velvyslanectví USA. V muzeích lze na tyto vozy narazit po celém světě.

Vylepšení

V roce 1961 byl vůz doplněn o verzi kabriolet GAZ-13B. Vůz byl v následujících desetiletích několikrát lehce modernizován, kromě karburátoru se jednalo především o interiér a rádio. Později kromě vnějšího zrcátka, dostal vůz i bezpečnostní pásy.

Vzniklo také 20 vozů kombi, jako sanitní vozy pro vysoce postavené funkcionáře. Několik vozů Čajka dostalo v opravnách některé části karoserie od GAZu-12, aby mohli Čajku obdržet i nižší funkcionáři, kteří mohli dle přepisů užívat jen GAZ-12.

Statistiky

Do ČSSR byl vůz dodáván minimálně mezi lety 1961-1973, možná i později. Za 22 let výroby bylo zhotoveno 3 179 vozů. Vůz se vyráběl od roku 1959 do roku 1980. Cena nového vozu v 70. letech byla 118 000 Kčs.

Na rozdíl od Čajky, která sice měla připravený projekt modernizace, byl modernizován jen ZIL-111, aby u tohoto vozu o třídu vyššího, došlo k většímu rozdílu oproti Čajce. Ta se do konce výroby v designu neměnila.

Zajímavosti

Podobné vozy té doby byly americký Packard Patrician a Imperial Crown Limousine.

Minimálně jedna Čajka byla předělána na drezínu.

HLAVNÍ STRANA | AVTOEXPORT | AUTOMOBILY | KONTAKTY
GAZ | UAZ | Lada | | Moskvič | ZAZ | ZIL | KAMAZ | MAZ | Ostatní