GAZ-24-02 Volha

Vývoj vozu probíhal současně se sedanem. Od poloviny vozu dozadu byl vůz tvořen svými originálními kombíkovými panely karoserie.

V roce 1961 začaly práce na nástupci vozu GAZ-21. Zpočátku probíhal vývoj s možností zástavby klasického čtyřválce z Volhy, třílitrového vidlicového šestiválce, nebo vidlicového osmiválce z vozů GAZ-23. Dokonce se počítalo s naftovým čtyřválcem.

Novinkami u této nové Volhy se stala plně synchronizovaná čtyřstupňová převodovka, podtlakový posilovač brzd, brzdový mechanismus s automatickou regulací, lepší vytápění vozu s foukáním i na zadní sklo. Dvoukomorový karburátor, 14 palcové disky kol, přívod ruční brzdy na zadní kola, Do vozů se nakonec sériově kromě čtyřválce 2,4 litru dával i osmiválec z Čajky a v malých sériích i naftové motory Peugeot a Mercedes, tyto vozy šly na export. Část naftových motorů se montovala až u dovozců, například v Belgii u firmy Scaldia Volga.

Kombi mělo zesílenou zadní nápravu. Odpružení bylo tvořeno 6 listovými pery na rozdíl od sedanu, který jich měl 5. Vůz měl na všech kolech bubnové brzdy.

Výroba započala v prosinci 1972 v Gorkovském automobilovém závodu. Podobné vozy ve světě jsou Toyota Crown Custom Wagon S50, Ford Falcon Wagon Mc II.Podobně jako u sedanu do roku výroby 1977 mohli po sklopení loketní opěrky sedět vepředu 3 lidé.

Sériová výroba probíhala do roku 1987. Od roku 1987 tento vůz nahradil modernizovaný GAZ-24-12, předchozí dva roky probíhala výroba přechodného modelu. GAZ-24-12 má již plastovou masku z Volhy 2410. Ten vydržel ve výrobě do roku 1992. Plastová černá maska se montovala počátkem 80. let jen na vývozní vozy s naftovým motorem Peugeot do Belgie, uprostřed byl latinkou nápis Volga. Později se tato maska objevila u modernizované 24-10.

Vůz byl přezdívaný stodola. Interiér mohl být až sedmi, nebo osmimístný. Nákladový prostor byl praktický a dal se různě kombinovat. Především díky sklopným sedačkám, které byly často dělené, mohly být proto sklápěné jen podle potřeby, užší, nebo širší část. Kromě toho mohl mít vůz ještě třetí řadu sedaček, kde mohli sedět 2 lidé.

Maximální rychlost Volhy s motorem 2,4 litru o výkonu 98 koní je 140 km/h, kombi je možná lehce dynamičtější než sedan. Spotřeba je okolo 11 litrů na 100km. Zrychlení z nuly na 100 za 25 vteřin.

Tyto univerzální vozy byly používány jako sanitní vozy, na poště, u požární ochrany i jinde. Vznikla i verze TS určená taxikářům. Vůz má vzadu speciální křídlo, je to první sovětský vůz vybavený horním spoilerem, který zabraňuje díky změně proudění vzduchu, špinění zadního skla. Kufr má jednodílné dveře zvedané nahoru, dole se nachází kryt za kterým je rezerva a nářadí. Vozy Volha měly ve standartní výbavě rádio.

Vůz první pomoci měl označení GAZ-24-03. Zde se do vozu vešel jeden ležící pacient na nosítkách a dva sedící ošetřující. Prostor řidiče byl oddělen přepážkou. GAZ-24-04 jako verze taxi, měla barvu zeleno-žlutou, nebo šedou, od roku 1980 dostal vůz na střechu oranžové světlo taxi.

Cena vozu v 80. letech minulého století 9 300 rublů, nebo 117 000Kčs. V Praze jezdila také Volha Tamro jako sanitní vůz

Všechny následující vozy Volha kombi, měly zadní část vozu téměř totožnou po konstrukci s Volhou 24-02. Změny se týkaly pouze světel, nárazníků a jiných detailů.

HLAVNÍ STRANA | AVTOEXPORT | AUTOMOBILY | KONTAKTY
GAZ | UAZ | Lada | | Moskvič | ZAZ | ZIL | KAMAZ | MAZ | Ostatní