GAZ-67

Čtyřmístný faeton, terénní vůz, s pohonem všech kol. V roce 1940, v době kdy Američani teprve začali vyvíjet Bantam a Willys a později Ford, v Gorkovském automobilovém závodě již dokončili zkoušky prvního vozu s pohonem všech kol. Karoserie byla ještě od Emky, vůz byl v té době nedodělaný, ale převodovka a nápravy byly hotové.

Konstrukce vozu byla velice jednoduchá. Na rám posadili karoserii vozu připomínající mnohé jiné vojenské vozy té doby a nazvali jej GAZ-64. Konstrukce byla dobrá, jen s některými nevýhodami. Byla zmodernizována a tak se objevil GAZ-67.

Hluboká modernizace GAZ-64 na GAZ-67 sestávala ze zvětšení rozvoru kol a dalších vylepšení, nové tlumiče, úpravy karoserie, silnější rám, přídavná nádrž na 33 litrů pod sedačkou řidiče. Na bocích byly nově stupínky pro lepší nastupování, čelní okno bylo kolmé, aby sluneční odlesky neprozrazovaly polohu vozu nepříteli.

Výroba začala na podzim 1943 po různých testech, jako je tahání děla ZIS-3. V lednu 1944 začala výroba vylepšeného GAZ-67B. Motor tohoto vozu je vlastně zmodernizovaný agregát Fordu ze dvacátých let, montovaný i do GAZu M-1. Motor může pracovat na nejhorším benzínu. Může to být směs benzínu a alkoholu, nebo kerosinu. Na opravu motoru jsou potřeba jen 3 základní klíče. Motor je s objemem 3,3 litru a výkonem 54 koňských sil. Převodovka mechanická, čtyřstupňová Maximální rychlost 90 km/h. Spotřeba se dostala asi na 13,5 litru na 100.

Při sezení na místě řidiče je volant napravo, a vepředu napravo je řadicí páka. Přístrojová deska nemá nejnutnější ukazatele, ona tam vůbec žádná neni. Je tam jen tachometr a ukazatel paliva. Vůz měl nožní startovací pedál a přepínač světel.

S vozem se dle návodu má rozjíždět na druhý rychlostní stupeň. Jednička je potřeba do terénu. Převodové stupně nejsou synchronizované. Vůz skoro nebrzdí. Brzdy u vozu sice jsou, ale člověk má pocit jako by brzdil nohou přímo o pneumatiku. Vedle řadící páky měl vůz ruční brzdu a páku připojení přední nápravy. Čelní sklo se dalo sklopit na kapotu.

Ke konci druhé světové války a v Korejské válce sloužil GAZ-67B jako štábní a průzkumný automobil, převozník pěchoty a raněných a také lehký dělostřelecký tahač. Během války se těchto Kozlíků nebo Čapájevů vyrobilo jen okolo 5 000, což byla desetina z množství dovezených Willysů a Fordů. Velké množství GAZů bylo vytvořeno jako BA-64B, což je lehký obrněný automobil. Celkem bylo do roku 1953 vyrobeno 92 843 GAZ-67 zahrnujíce různé modifikace.

Při srovnávání v roce 1943 s vozy Bantam, Ford a Willys, se zjistilo že GAZ je v mnoha věcech nejlepší. Po válce vůz požívala nejen sovětská armáda, ale i ministerstvo vnitra, byl užíván ke geologickým průzkumům, v lesnictví a zemědělství. Z tohoto vozu vychází i malý jeřáb a odklízeč sněhu.

Ke zlepšení aerodynamičnosti vntiřního motorového prostoru a k odvodu tepla byly na kapotě vytvořeny výdechy. Vůz totiž neměl topení. Vůz je čtyřmístný, na bocích mohli sedět ještě dva rudoarmějci. Stěrač s podtlakovým pohonem měl pouze řidič. V přední části vozu byly použity díly z GAZ-AA.

Během modernizací obdržel místo dřevěného volantu, který se i v mrazech dal řídit bez rukavic, nový plastový, který se následně začal dávat do všech terénních GAZů a vyrábí se do dneška. Starší verze šedesát sedmičky měla na masce 10 menších žeber, zatímco novější jen šest.

Jeden vůz zdolal horu Elbrus, další byl vysazen u severního pólu, kde se podílel na budování polární stanice.

HLAVNÍ STRANA | AVTOEXPORT | AUTOMOBILY | KONTAKTY
GAZ | UAZ | Lada | | Moskvič | ZAZ | ZIL | KAMAZ | MAZ | Ostatní