GAZ-69

Vůz byl vytvořen jako nástupce legendárního GAZ-67B. Práce na projektu začaly v roce 1946. Na začátku 50. let se vyráběl v automobilce GAZ, v roce 1956 byla výroba přesunuta do Uljanovska, do továrny UAZ.

Vyráběl se od roku 1953, do roku 1972. Včetně různých modifikací bylo vyrobeno 634 285 vozů. Motor je sice slabý, ještě z Pobědy, ale díky redukční převodovce se dostane téměř všude.

Vpředu jsou dvě místa, vzadu lze na boční lavice posadit 6 lidí, nebo půl tuny nákladu. Levé dveře jsou kvůli rezervnímu kolu užší, než pravé.

Štábní verze, která má 4 dveře a 5 míst k sezení má topení i protisluneční clony. Kufr má tato verze malý.

Některé vozy byly upravovány především u bezpečnostních složek na vůz s pevnou plechovou střechou.

Kromě armády postupem času začaly vůz používat geologové, stavitelé, lesníci, geodeti, družstva, spousta dalších institucí, i soukromých osob.

Na podvozku GAZ-69 a s karoserií z Pobědy vznikl unikátní automobil GAZ-72. Z GAZu-69 také vychází malý obojživelník, amfíbie GAZ-46 MAV. Bylo vytvořeno i několik dalších verzí šedesát devítky, jako radiovůz, vozidlo chemického průzkumu, sanitní vůz s jedním pacientem na nosítkách, výsadkářská verze a verze tahač kanónu vz.59.

Motor se startuje po otočení klíčku startovacím pedálem. Po příjezdu do terénu se připojí přední náprava a zařadí redukční přídavná převodovka, která je dvoustupňová. Hlavní převodovka je třístupňová. Přídavná redukční převodovka může být zařazena jen při zapnuté přední nápravě. Spotřeba je 14 litrů/100km.

Motor je v tomto vozu stejný, jako je v osobním vozu Poběda. Čtyřválec s rozvodem SV, s objemem 2,1 litru. Výkon 55 koňských sil. Později se do vozů montoval motor z Volhy o objemu 2.445 litru.

V zimě, když vůz stál, před startem motoru se musel uvést v činnost předohřev. V blatníku pravého předního kola byl prostor pro připojení letovací lampy. Tím se ohřála směs v chladící soustavě a horké plyny ohřívaly olejovou vanu. Při ohřívání suchého motoru se do kotle naleje 5 litrů vody, pára vše ohřeje a poté se již mohl motor nastartovat a dolít vodu do chladiče.

Topení uvnitř vozu hnalo teplý vzduch od ventilátoru pouze na čelní sklo. Na nohy a na cestující se teplý vzduch dostal jen přes nasávač vzduchu u kapoty.

Vůz se vyvážel do 56 zemí světa v různých klimatických variantách. Dokumentaci na výrobu v roce 1957 poslali do Rumunské automobilky ARO.

Ve srovnání s ARO M-461, který měl některé prvky modernější a také silnější motor Ford, byly v zemích kam se vyvážely oba vozy, upřednostňovány pro svou kvalitu GAZy-69.

GAZ-69 sloužil na dvou severopolárních stanicích.

HLAVNÍ STRANA | AVTOEXPORT | AUTOMOBILY | KONTAKTY
GAZ | UAZ | Lada | | Moskvič | ZAZ | ZIL | KAMAZ | MAZ | Ostatní