Moskvič 412

412 se lišila výkonějším OHC motorem oproti OHV motoru s objemem 1,35 litru u Moskviče 408. Vzhledově se oba vozy vyvíjely podobně. Oba měly napřed kulatá světla, vývozní verze často čtyři. Po roce 1969 mají vozy německá hranatá světla známá také u vozů Wartburg 353.

412 měla trochu změněný interiér, především se zlepšila pasivní bezpečnost s teleskopickým volantem, který byl při haváriji bezpečnější. Vůz má již také podtlakový posilovač brzd. Od konce roku 1969 byly v základní výbavě bezpečnostní pásy. 412 prošla také poměrně úspěšně crash-testy ve Francii. Vůz se také hodně vyvážel, montoval se v Bulharsku pod názvem Rila a v Belgii pod značkou Scaldia, kde některé dostaly dieselové motory. Velký úspěch měly ve světě díky slávě získané na mnohých mezinárodních rallye v 60. a 70. letech. Na konci 60. let se také do vozu začaly montovat dělené přední sedačky a řadící páka se z volantu začala dávat na podlahu. V roce 1971 byl Moskvič 412 i 408 modernizován, především přístrojová deska a detaily v interiéru.

Jednou z nevýhod modernizovaného Moskviče byla stále malá šířka vozu a vysoké těžiště. K tomu se ještě přidala listová pera a tím byl vůz ve srovnání s vozy VAZ hůře ovladatelný a méně pohodlný. Dlouhá léta se lidé rozhodovali podle toho, jestli si pořídí dynamický a pohodlný Žiguli, nebo Moskviče, který lze více zatížit a má lepšími vlastnosti v terénu.

Od roku 1967 se vyráběl Moskvič 412 jako Iž-Moskvič 412 v Iževsku. Protože se jednalo o zbrojní továrnu, spadající pod Ministerstvo obrany, byla kvalita výroby Moskvičů lepší, téměř se nevyskytovaly špatné díly. Bylo však znát, že se jedná o jiný typ továrny, některé prvky v interiéru byly hrubší. Sériově se Moskvič 412 vyráběl v Iževsku do roku 1997, poslední byl vyroben v roce 2001. Vyráběla se tam i verze pickup s označením Iž-2715 a kombi Iž-2125.

Motor vozu je čtyřválec OHC s objemem 1,5 litru a výkonem 72 koňských sil. Převodovka je čtyřstupňová. Maximální rychlost 142 km/h. Zrychlení z nuly na 100 km/h za 19 vteřin, spotřeba okolo 10 litrů na 100 km.

Motor s rozvody OHC Moskviče 412 pochází z 60. let a je podobný motoru BMW M10, má však mnohá konstrukční řešení rozdílná. Oba motory jsou však na svou dobu výborné i ve sportu. A právě díky továrně Moskvič se do vozů VAZ Žiguli začaly montovat motory s rozvody OHC a ne původní fiatovské OHV, nebo DOHC, velký podíl na tom měl hlavní konstruktéř automobilky Moskvič Andronov, který přesvědčil italy, aby pracovali na novém motoru.

Moskvič 412 měl oproti 408 všechny rychlostní stupně na převodovce synchronizované. Bohužel trpěla nedostatky, kromě konstrukčních problémů byla často krátká její životnost jen okolo 100 000 km.

Export vozů probíhal kromě socialistických zemí i do Francie, Belgie, Nizozemí, Velké Británie, Německa, Finska, Řecka, ale i do zemí Latinské Ameriky jako je Kuba, Nikaragua, Jamajka a Panama.

Závody, na kterých dosáhly Moskviče dobrých výsledků a zaručily úspěšné prodeje v zahraničí, jsou například Rallye Londýn – Sydney, Londýn – Mexico, Safari, Tour Evropy, Zlaté Písky. Je třeba zdůraznit, že v těchto soutěžích vůz závodil proti vozům mnohem dražším, s výkonějšími motory a spoustou vylepšení a přesto dosáhl mnohých úspěchů. V Anglických závodech vyhrál Moskvič s Anglickým řidičem ve své kategorii 28 závodů z 29.

Abyste si mohli vůz koupit, museli jste našetřit v 70. letech 52 000 Kčs. Vůz se vyráběl od roku 1967 do roku 1976 v Moskevské továrně a do roku 2001 v továrně Iž v Iževsku. Je to modifikace Moskviče 408, který se dlouho vyráběl současně s ním a oba vozy byly později modernizovány do modelů 2138 a 2140. Celkem bylo v Moskvě a Iževsku vyrobeno 2 313 487 vozů Moskvič 412. Do ČSSR byl vůz dodáván mezi lety 1970-1975.

HLAVNÍ STRANA | AVTOEXPORT | AUTOMOBILY | KONTAKTY
GAZ | UAZ | Lada | | Moskvič | ZAZ | ZIL | KAMAZ | MAZ | Ostatní