ZAZ-965 Záporožec

Po skončení výroby malého a levného Moskviče 401, byl nabízen na sovětském trhu větší, ale dražší Moskvič 402. Proto mnoho lidí toužilo po malém, jednoduchém a hlavně levném vozu. Bylo tedy rozhodnuto o výrobě lidového vozu pro čtyři osoby.

Proč měl mít nový mikrolitrážní vůz vlastně motor vzadu? V 60. letech měla většina vozů v Evropě pohon zadních kol. Ale mít u tak malého vozu motor vpředu a pohánět zadní kola, je zbytečně složité, drahé a prostor uvnitř vozu se značně zmenší. Proto se podobně jako u jiných malých vozů ve světě, rozhodli pro motor vzadu a pohon zadní nápravy. Konstruktéři sice měli možnost vybrat si motor vpředu s pohonem přední nápravy, ale tam by museli použít značně složité díly, které by bylo těžké sériově vyrábět. Zároveň také vozy s předním pohonem v té době měly velký převys karoserie dopředu, což zhoršovalo jízdní vlastnosti především na špatných cestách.

Konstruktéři prvního Záporožce začali v Moskvě vybírat vozy, které by byly použitelné jako vzory. Vybrán byl tehdy nový Fiat 600. Avšak zavěšení přední nápravy bylo použito typu Porsche, známé z Volkswagen Brouk. Oproti Fiatu měl Záporožec větší 13ti palcová kola. Motor a převodovka byly vlastní konstrukce. Projektové práce probíhaly společně v Moskevském závodě malolitrážních automobilů, což je Moskvič a v institutu NAMI. Bohužel kapacita továrny vyrábějící Moskviče byla plná, proto bylo rozhodnuto zrekonstruovat továrnu Kommunar vyrábějící kombajny v Záporoží.

Nejprve se do vozu montoval motocyklový motor, ale při zatížení měl malý nájezd, do generální opravy mohl najet jen 30 000 km. Nejprve byl použit motor typu boxer inspirovaný z Citroenu 2CV, ale později byl použit vidlicový čtyřválec vlastní konstrukce. Nevýhodou motoru chlazeného vzduchem však bylo přehřívání, a to u všech modelů Záporožců. Svou vinu na tom měli i majitelé, kteří vozy přetěžovali a nečistili chladicí žebra na motoru. Tím také docházelo ke špatnému promazání motoru především v teplém počasí a snižoval se výkon motoru a také životnost. Na vozech LuAZ byl obdobný motor, ale díky umístění v přední části vozu, docházelo málokdy k přehřátí motoru. Hlučnost ve voze byla také způsobena krátkým výfukovým systémem.

Výroba vozu probíhala mezi lety 1960 a 1969. Na konci roku 1962 začala výroba výkonější verze, s písmenem A. Celkem bylo vyrobeno 322 166 vozů všech verzí.

Cena vozu byla 1 800 rublů, což prý odpovídalo 1000 lahví vodky, nebo 20 průměrným měsíčním platům v SSSR.

Vývozní varianta prodávaná ve Finsku a Belgii, měla lepší hlukovou izolaci, zpracování interiéru, popelník, levé zpětné zrcátko a některé vozy dostaly u prodejců rádio. Prodávaly se pod označením Jalta. Vznikly také dvě verze vozů pro invalidy, poškozené vozy byly přestavovány na pickupy a sloužily většinou jen v továrně. Pošta používala poštovní furgon s volantem napravo.

Motor je čtyřválec s rozvody OHV, s objemem 750/880cm3 a výkonem 23/27 koňských sil. Převodovka je čtyřstupňová. Kromě jedničky všechny rychlosti synchronizované. Maximální rychlost kolem 90/100 km/h. Spotřeba okolo 6,5/5,5 litrů na 100 km. Brzdy jsou bubnové. Zvláštností motoru je, že drží na převodovce a ke karoserii není nijak přichycen.

HLAVNÍ STRANA | AVTOEXPORT | AUTOMOBILY | KONTAKTY
GAZ | UAZ | Lada | | Moskvič | ZAZ | ZIL | KAMAZ | MAZ | Ostatní