V létě roku 1988 vyhlásil časopis Za ruljom (Za volantem) soutěž, za jak dlouho dojede auto z Moskvy do Lisabonu. Byla to odpověď na jízdu dvou portugalských novinářů s vozem Austin, kteří do Moskvy dojeli za 51 hodin a 30 minut. Začaly probíhat přípravy, rozhodlo se, že bude vybrán nejnovější vůz v SSSR, VAZ-2109. V té době ještě nebyl v sériové výrobě. Byly otestovány dva vozy, vybrán byl ten lepší, dostal elektronické zapalování Bosch, čyři přídavná světla Hella, a pneu Michelin na litých discích. Vůz startoval z centra Moskvy, za 46 hodin a 30 minut přijel ke branám hlavního portugalského města po 4811 kilometrech s průměrnou rychlostí 107 km/h.

Cestou nebyly žádné potíže s vozem, jen místo do Belgie jeli do Nizozemí, poté ale nabrali správný směr a při příjezdu k Lisabonu byly brzy ráno ještě brány města zavřené. Vůz byl poté vystavován na pařížském autosalonu. Dovozce ale vyměnil nápis 1500 na 1300, protože v té době se ještě vozy s 1,5 litrovým motorem nedovážely. Nechtěli aby zákazníci o něčem takovém prozatím věděli.

VAZ-2109 byl opravdu populární vůz v Rusku i dalších zemích. O 2109 bylo složeno několik písní od různých ruských kapel, například od Sektoru Gaza, ale i od mnohých dalších. Na konci 80. let se vyráběla hračka VAZ-2109 na dálkové ovládání, výroba probíhala v závodě Chartron v Charkově.

V polovině 90. letech začala výroba motoru 1,5 litru s jednobodovým vstřikováním.

Samara se vyráběla i v továrně Valmet Automotive plant ve finském městě Uusikaupunki jako EuroSamara, nebo Samara Baltic, ta měla úspěch například v Německu, nebo dalších zemích na západě Evropy.

Vůz se vyráběl mezi lety 1987 a 2004 v AvtoVAZu, bylo jich vyrobeno 1 615 995 milionu, nejvíce ze všech Samar. Výroba skončila 31. března 2004. Poté se vůz vyráběl do roku 2011 na Ukrajině v závodě ZAZ. Jeho nástupcem se stala Lada Samara II, konkrétně VAZ-2114. Ten byl ve výrobním programu jako poslední model Samary až do 24. prosince 2013, celkem bylo modernizovaných vozů vyrobeno 923 930.

Zpočátku se vyráběly vozy s krátkým předním plastovým blatníkem, který se ale rychle deformoval od působení slunce a posouval od blatníků. Od roku 1991 se montoval nový předek s prodlouženou kapotou a blatníky. Proto byl do poloviny 90. let brán v potaz u inzerátů údaj, jak dlouhé má vůz blatníky. Nic jiného nebylo pro zájemce tak podstatné, každý chtěl mít novější provedení.

Vozy dostaly od roku 1987 plastové nádrže. Ale nakonec od nich zase upustili z důvodu pronikání benzínových výparů. Některá světla dodávaná Samarám, byla z Československa od výrobce Autopal Nový Jičín.

Standardní výbavou se stal zadní stěrač a ostřikovač. Všechny vozy měly hydrokorektor světel, některé i jejich stěrače a ostřikovače. Do roku 1991 měly vozy malé ventilační otvory u malých bočních okének. Objem zavazadlového prostoru u hatchbacku je 330 litrů.

Přístrojová deska také prošla vývojem, od roku 1991 byl přidán otáčkoměr a ukazatel napětí, došlo ke změně ergonomiky přístrojů.