První vozy se vyráběly již za války, sloužily německé armádě, po válce československé. Následně začaly vznikat různé speciální nástavby, jako sklápěč, autojeřáb, automobilové bagr, cisternový vůz, cementový vůz, tahač, hasičský speciál, jeden typ byl určen dokonce do Švédska na letiště. V průběhu let byl snížen pro větší spolehlivost výkon motoru, byla však zvýšena nosnost. První ročníky měly jednodušší kabinu z dřevotřísky, později byly ocelové, zpočátku s dřevěnou kostrou. Z vozu Tatra 111 vycházel také těžký silniční tahač Tatra 141, jednostranný sklápěč Tatra 147, 12válcové motory byly použity také u motorových vozů M 131.1. Upravený motor na osmiválec byl použit u vozu Tatra 128, u horského autobusu Tatra 500 HB, Praga V3S a S5 měla šestiválec. Vůz Tatra 111 měl připojitelný pohon všech kol, páteřový rám s uzávěrkami diferenciálů a výkyvné nápravy. Automobil byl nasazován také k těžkým úkolům na Sibiři, kde musel pracovat v terénu v teplotách i -40° C a to v nepřetržitém provozu. Pro svou trvanlivost byl velmi oblíbený, v Magadanu vznikl i památník. Výroba typu Tatra 111 byla ukončena v roce 1962, kdy byla nahrazena novější Tatrou 138.