Vozidlo vznikalo na začátku 70. let, bylo určeno jako náhrada obojživelného tanku PT-76 u průzkumných útvarů. Podobnost BRM-1K s BVP-1 byla výhodná v možnosti obojživelných operací, další výhodou byla unifikace dílů a konstrukce.

Sériová výroba se rozjela v roce 1973. Celkem se vyrobilo přes 1 500 vozidel.

Věž vozidla je posunuta více do zadní části. Další změny byly spíš drobnější. Přesouvaly se také přístroje uvnitř vozu.

Posádka je tvořena 6 lidmi – řidič-mechanik, operátor TNA – tankové navigační aparatury, ve věži velitel (návodčí operátor), starší průzkumník, v zadní části vozu starší operátor, radiotelegrafista.

BRM-1K může určovat směrník osy vozidla, neustále určovat navigační informace – aktuální souřadnice a směr na bod určení, zjistit souřadnice cílů, určit úhel mezi podélnou osou vozidla a směrem na orientace (cíle), změřit vzdálenost k cílům, vést hledání, objevení, doprovod a měřit souřadnice pohybujících se cílů, vést chemický a radiační průzkum, zajistit radiové spojení v UKV a KV rozsahu a rychlé předání informací, vést pozorování okolí ve dne i v noci, předání informací o cíli a hlášení oprav dělostřelectvu.

Výzbroj je tvořena kanonem ráže 73 mm 2A28 Grom a kulometem 7,62 mm PKT.

BRM-1K je stále ve výzbroji Ázerbájdžánu, Arménie, Běloruska, Gruzie, Kazachstánu, Ruska, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Ukrajiny.