Popis
Motorizace
GAZ-51
Automobil měl rámovou konstrukci, pohon všech kol s možností odpojení přední nápravy a pneumatiky s vnitřní regulací tlaku. Vůz však neměl vlastní kompresor, jen zařízení, které se napojovalo k motoru místo jedné ze svíček, takže motor šel na 5 válců a přes šestý se natlakovaly pneumatiky.
Historie
Projektování vozu začalo ještě před druhou světovou válkou, v roce 1938, v dalších letech vzniklo několik prototypů. Sériová výroba se rozběhla v roce 1948 v Gorkovském automobilovém závodě, který nesl do roku 1957 název Závod imeni Molotova, podle slavného politika. GAZ-63 byl nejrozšířenější nákladní vůz s pohonem všech kol v Sovětské armádě i v hospodářství 50. a 60. let.
Vůz během testů v terénu prokázal mimořádně dobré vlastnosti. Konstrukce vozu vychází z amerických aut, hlavně z Studebakerů. Vyráběly se, kromě valníků, také štábní vozy, radiostanice, tahače a dokonce odpalovače raket BM-13. GAZ-63 sloužil a bojoval na Blízkém Východě, v Číně, v Africe.
Automobil měl rámovou konstrukci, pohon všech kol s možností odpojení přední nápravy a pneumatiky s vnitřní regulací tlaku. Vůz však neměl vlastní kompresor, jen zařízení, které se napojovalo k motoru místo jedné ze svíček, takže motor šel na 5 válců a přes šestý se natlakovaly pneumatiky.
Převodovka je mechanická, čtyřstupňová, bez synchronizace. Přídavná převodovka je dvoustupňová.
Na podvozku tohoto vozu vznikly hasičské cisterny, sanitní automobil a také obrněný transportér BTR-40. Dalším vývojem vzniklo BRDM-1.
Do Československé lidové armády byl dodáván minimálně během let 1955-1967. Většího rozšíření se zde však nedočkal díky vozům Praga V3S. V roce 1968 ho nahradil GAZ-66.
Na pravé straně motoru byl namontován předehřev. V zimě bylo potřeba otočit volantem vlevo, v podběhu pravého předního kola se otevřel otvor do hořákové roury kotle a připojila se letlampa. Ohřála se kapalina v chladící soustavě, horkými plyny se ohřál motorový olej v olejové vaně. Při ohřívání suchého motoru se do ohřívacího kotle nalilo 5 litrů vody, párou se ohřál motor, poté se nastartovalo a nalila voda do chladiče.
V kabině se nacházelo topení, ventilátor vháněl vzduch pouze na přední sklo. Teplo se k pasažérům dostalo jen při jízdě z otvorů v přední části. Boční panely kapoty se daly v létě sundat, což pomáhalo chlazení motoru. Čelní skla se dala pootevřít, což v létě řidiči pomáhalo při velkých teplech.