Konstrukce vozu byla velice jednoduchá. Na rám posadili karoserii vozu připomínající mnohé jiné vojenské vozy té doby a nazvali jej GAZ-64. Konstrukce byla dobrá, jen s některými nevýhodami. Byla zmodernizována a tak se objevil GAZ-67. 

Hluboká modernizace vozu GAZ-64 na typ GAZ-67 sestávala ze zvětšení rozvoru kol, instalace nových tlumičů, úprav karoserie, silnějšího rámu, přídavné nádrže na 33 litrů pod sedačkou řidiče. Na bocích byly nově stupínky pro lepší nastupování, čelní okno bylo kolmé, aby sluneční odlesky neprozrazovaly polohu vozu nepříteli.

Výroba byla zahájena na podzim roku 1943, po různých testech, včetně vojskových zkoušek, kdy bylo zkoušeno také tažení děla ZIS-3. V lednu 1944 začala výroba vylepšeného GAZu-67B.

Ke konci druhé světové války a v Korejské válce sloužil GAZ-67B jako štábní a průzkumný automobil, sloužil také pro přepravu pěchoty a raněných a příležitostně jako lehký dělostřelecký tahač. Během války se těchto vozů s ruskou přezdívkou Kozlík, nebo Čapajev, vyrobilo jen okolo 5 000, což byla desetina z množství dovezených Willysů a Fordů. Velké množství GAZů bylo vyrobeno v modifikaci BA-64B, což je lehký obrněný automobil.

Při srovnávání s vozy Bantam, Ford a Willys v roce 1943, se zjistilo, že GAZ je v mnoha věcech nejlepší. Po válce vůz používala nejen sovětská armáda, ale i ministerstvo vnitra, byl užíván ke geologickým průzkumům, v lesnictví a zemědělství. Z tohoto vozu vychází i malý jeřáb a odklízeč sněhu.

Během modernizací obdržel místo dřevěného volantu, který se i v mrazech dal řídit bez rukavic, nový plastový, který se následně začal dávat do všech terénních GAZů a vyrábí se do dneška. Starší verze šedesát sedmičky měla na masce 10 menších žeber, zatímco novější jen šest.

Jeden vůz zdolal horu Elbrus, další byl vysazen u severního pólu, kde se podílel na budování polární stanice.

Při sezení na místě řidiče je volant nepatrně napravo, a vpředu napravo je řadicí páka. Přístojová deska je velice jednoduchá, má jen tachometr a ukazatel paliva. Vůz měl nožní startovací pedál a nožní přepínač světel. Ke zlepšení aerodynamických vlastností motorového prostoru a k odvodu tepla byly na kapotě vytvořeny výdechy. Vůz totiž neměl topení. Stěrač s podtlakovým pohonem měl pouze řidič. V přední části vozu byly použity také díly z nákladního automobilu GAZ-AA.