Testy vozu probíhaly také v Kavkazských horách. Pracovníci vývoje byli při zkušebních jízdách překvapeni nejen dobrou dynamikou, jízdními vlastnostmi, ale i dobrou průjezdností. Další testy proběhly v Azerbajdžánu a Turkmenistánu. Zimní testy probíhaly na severu, v teplotách -46°C.

 Vůz byl vyprojektován v automobilce VAZ v Togliatti, kde byl také několik let vyráběn, především jako vůz pro invalidy. Výroba byla zahájena také v továrnách KamAZ ve městě Naberežnyje Čelny a SeAZ v Serpuchově. Předchůdcem Lady Oky byl v Serpuchově SMZ S3D – invalidní vozítko, a v Záporoží malý automobil ZAZ-968. Následovníka v podstatě nemá.

Výroba Oky v továrně VAZ byla zastavena v roce 1995. V té době byl dokončen silnější motor 0,75 litru, také ze Samary, tentokrát vycházející z provedení 1,5.

V roce 2006 přestal AvtoVAZ vyrábět motory, které nyní potřebovaly úpravu na Euro-2. Výměna klasického karburátoru za drahé elektronické vstřikování a katalyzátor by se závodu nevyplatila. V té době byla také ukončena výroba v továrně KamAZ, kterou koupila skupina Sollers (UAZ a další značky).

Závod SeAZ začal montovat do Oky čínský importní motor se vstřikováním. V roce 2007 se na základě Oky začal vyrábět pickup a furgon. Od ledna 2008 splňovala Oka Euro-3. Od konce roku 2008 se přestala vyrábět, protože se to již nevyplatilo. V roce 2009 se zbytek vozů rozprodal a kromě galvavovny a některých oddělení již celá továrna stojí. V roce 2010 mělo být vyrobeno několik pickupů.

Vyráběla se i verze s elektrickým pohonem. Byla vytvořena společnost, která v roce 2007 prodávala tyto neobvyklé verze v USA.

Lada Oka má mnoho prvků v interiéru z jiných automobilů Lada, například palubní deska má základ ve vozidle VAZ-2101 Žiguli, motor má původ ze Samary a podobně je to i u dalších částí vozu. I díky tomu patřil vůz k nejlevnějším na trhu.