Typ L-29 Delfín byl hlavním proudovým výcvikovým letadlem v několika zemích světa. Výroba byla zahájena v roce 1963 a pokračovala do roku 1974. Celkem se vyrobilo 3500 kusů. Cena v prvním roce výroby u letounů určených na export byla 915 200 Kčs. Byl to první proudový letoun navržený a vyráběný v Československu. Prototyp měl motor britské výroby Bristol Siddeley Viper. Do sériových letounů byl montován motor typu Motorlet M-701. V roce 1961 proběhly srovnávací výběrové zkoušky pro nový typ výcvikového letounu armád Varšavské smlouvy, Delfín byl porovnáván s letouny TS-11 Iskra a Jak-30. Právě typ L-29 Delfín nakonec zvítězil. Jen Polsko si ponechalo v letectvu stroje Iskra. Mezi uživatele letounů L-29 patřil Afghánistán, Angola, svazové republiky SSSR, Bulharsko, Československo a Česká republika, Egypt, Ghana, Guinea-Bissau, Indonésie, Irák, Maďarsko, Mali, Nigérie, NDR, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Sýrie, Tádžikistán, Uganda, Vietnam a USA. V civilním provozu navíc i v Dánsku, Norsku, Jihoafrické republice.
Jako nástupce typu L-29 byl vyvinut typ L-39 Albatros. Výroba byla zahájena v roce 1971 a ukončena v roce 1996. Dnes se uvažuje o výrobě nové generace typu L-39. Kromě Polska se stal typ L-39 základním výcvikovým proudovým letounem ve všech zemích Varšavské smlouvy. Celkem bylo vyrobeno 2900 kusů. Kromě cvičných vznikly i bojové verze. Letoun je vhodný svou dobrou ovladatelností i pro leteckou akrobacii. K letounu byly vyvinuty cvičné pomůcky, jako pilotní trenažér TL-39, trenažér katapultáže NKTL-39, pozemní kontrolní zařízení KL-39 a vlečný terč KT-4. V České republice jsou v provozu 4 kusy na letišti v Čáslavi a 7 kusů Centrum leteckého výcviku v Pardubicích. Letadla L-39 jsou používána nejen akrobatickými skupinami, ale i u provozovatelů v soukromých rukách, například v USA je 257 strojů, některé se účastní i závodů. Mezi uživatele patří Abcházie s 5 kusy, Alžírsko 36, Angola 3, Arménie 6, Ázerbajdžán 12, Bangladéš 7, Bělorusko 10, Bulharsko 4, Česko 8, Egypt 49, Estonsko 2, Etiopie 10, Gruzie 4, Jemen 19, Kazachstán 17, Kuba 25, Libye 10, Litva 1, Mosambik 1, Nigérie 17, Rovníková Guinea 2, Rusko 200, Slovensko 7, Sýrie 65, Tádžikistán 4, Thajsko 35, Uganda 6, Ukrajina 40, Uzbekistán 2, Vietnam 25. V minulosti byly v provozu také v Afghánistánu, Ghaně, Iráku, Kambodže, Kyrgyzstánu, Lotyšsku, Maďarsku, NDR, Rumunsku, Severní Koreji, Tunisku a Turkmenistánu.
Let L-410 Turbolet je turbovrtulový dopravní a transportní letoun, který může převážet 19 cestujících nebo 1700 kg nákladu. Výhodou je schopnost letu od -50°C do +50°C, přistání a vzlet na krátkých nezpevněných plochách, jednoduchost a spolehlivost. Sériová výroba byla zahájena v roce 1971, od té doby je stále ve výrobě. Zatím se vyrobilo přes 1200 kusů. Nejvíce jsou dodávány do Ruska a do středoasijských zemí. Vznikly také prototypy L-610, které mají větší přetlakovou kabinu, jsou také delší. Do sériové výroby se nedostaly. Mezi armádní uživatele patří Bulharsko, Česko, Džibutsko – vládní letka, Estonsko – pohraniční stráž, Maďarsko, Lotyšsko, Libye, Litva, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Tunisko a Ukrajina. Civilní uživatelé jsou v těchto zemích: Bosna a Hercegovina, Brazílie, Bulharsko, Chile, Kolumbie, Komory, Kostarika, Česko, Gruzie, Haiti, Honduras, Maďarsko, Indie, Keňa, Nepál, Filipíny, Rusko, Tanzánie a Ukrajina.
Zlín Z-37 Čmelák je zemědělský letoun vyvinutý v 60. letech podniky Let Kunovice a Moravan Otrokovice. Je osazen sovětským motorem AI-14, upraveným na typ M-462. Výroba probíhala v letech 1965-1987, vyrobilo se 713 kusů. Kromě zemědělské činnosti, tedy především rozprašování sypkých hmot a postřik, je využíván i k vlečení větroňů, případně dvoumístná verze je určena k letecké přepravě. Vznikl prototyp 4místné verze pro leteckou inspekci, nebo vojenská verze pro NDS. 28 kusů mělo také motor Walter M-601 s turbodmychadlem. Vývoz probíhal do Bulharska, NDR, Finska, Maďarska, Indie, Iráku, Velké Británie a Jugoslávie.
Vrtulník Aero HC-2 Heli Baby
Byl to malý dvoumístný cvičný a spojovací vrtulník, jediný sériově vyráběný v Československu. Vyvíjeno bylo sice více typů, tento jediný byl vyroben ve více kusech. Vývoj byl zahájen koncem 40. let, první upoutaný let prototypu proběhl 3. března 1954. Veřejná premiéra proběhla na Brněnském veletrhu v roce 1955. Od roku 1957 byl typ sériově vyráběn, vojenské označení bylo VR-2. V roce 1961 byl postaven výkonnější typ s novým motorem označovaný HC-102. Motor M-110H měl výkon 81 kW. Následně byly poslány zpět do továrny Moravan Otrokovice vyrobené kusy HC-2 a byly přestavěny na typ HC-102. Další objednávky tohoto typu však neproběhly, ČSLA přešla na nové sovětské vrtulníky Mi-1, Mi-2 a Mi-4. Následně byly stroje HC-2 a HC-102 předány Svazarmu.
