Těžké nákladní automobily typu Škoda 706 se začaly vyrábět již v roce 1939, výroba probíhala do roku 1943. Vůz měl dieselový šestiválec, vyráběl se v provedení valník, N byla verze s nízkým rámem pro montáž autobusových karoserií, D byla verze s dlouhým rámem pro dlouhé valníky. Verze ND byla určena pro delší autobusy. Z typu 706 po válce vzniklo provedení Škoda 706 R, tedy Rekonstruovaný.
Továrna v Mladé Boleslavy byla poničena bombardováním, proto se přesunula v roce 1945 výroba do Letňan. Vznikaly tam kromě nákladních verzí také autobusy Škoda 706 RO. Typ 706 R se vyráběl také ve verzích sklápěč a komunální vůz. V roce 1951 začal přesun výroby do jiných podniků, autobusy vznikaly v Rýnovicích v podniku, který předtím vyráběl vysavače. Následně byla rozjeta i výroba nákladních vozů. Od roku 1953 byly založeny Liberecké automobilové závody. Hlavní montážní závod byl v Mnichově Hradišti.
Od 50. let byla vyvíjena nová kabina bez kapoty, která měla sloužit pro novou generaci vozů 706RT – rekonstruovaný trambusový. Motor dostal přímý vstřik paliva. Od roku 1958 byla zahájena sériová výroba typu Škoda 706 RT, která trvala dalších několik desetiletí, společně s typem MT se vyráběl typ RT do roku 1985. Avšak jednotlivé montáže vozů probíhaly i nadále, dokonce ještě začátkem 90. let.
Typ RT měl různá provedení, například valník, sklápěč, kropic vůz, hasičská cisterna, popelářský vůz, návěsový tahač, dlouhý nízký valník, valník s pohonem 4x4. Od typu 706 RT byl odvozen i autobus Škoda 706 RTO, vyráběný částečně v Rýnovicích – podvozek a motor, karoserie a vybavení bylo montováno v podniku Karosa Vysoké Mýto. Do roku 1977 probíhala také licenční výroba v Polsku pod značkou Jelcz.
Typ Škoda 706 MT byl vlastně jen dočasným přechodným řešením, jednalo se o modernizovaný trambus. V 60. letech probíhal vývoj nové řady nákladních vozidel 100, která měla plně nahradit stávající řadu 706. Stále však nebyly komponenty ani dokončený vývoj pro novou kabinu. Motory, převodovky a nápravy však již byly připraveny na sériovou výrobu. Proto vzniklo řešení se starou kabinou a rámem, ale novým vybavením. Nápravy již měly nové typy disků.
Verze MT se až do 80. let vyráběla současně s typem RT, konkrétně se typ MT vyráběl v letech 1966-1988. Vznikly valníky, třístranné sklápěče, některé i s pohonem 4x4, podvozek pro údržbu silnic s pohonem 4x4, zemědělská verze Agro, návěsový tahač, dlouhý valník.
Řada 100 přišla v 70. letech jako náhrada za řadu vozidel Škoda 706 MT, přesto se dalším 12 let vyráběly typy 706RT, 706MT a LIAZ 100 společně. Typ 100 se vyvíjel již v 60. letech, dodavatelé však měli problémy s přípravou nového typu, proto se vše posouvalo. Vůz měl nový motor a převodovku, do výroby se dostal v roce 1974.
Od roku 1984 vznikla řada 110 se sklápěcí kabinou. Motor typu M byl v průběhu výroby modernizován několikrát. Tahače návěsů získaly v roce 1984 mechanicko vzduchové odpružení náprav. V 80. letech byly připravovány návrhy na modernější verze motorů, označované jako M2 a později M3, byly však vyrobeny jen v malém množství. Proto se až do konce výroby používaly motory M1, ikdyž později upravené, s proběhem 500 tisíc km do generální opravy.
Sériová výroba vozů byla ukončena v roce 1994, ale až do roku 2003 bylo možné montovat vozy pro jednotlivé zákazníky. Později vznikla v 90. letech řada 200 která se nepatrně změnila po technické stránce, kabina je posazena o 4 cm výš. Vyráběla se jen v první polovině 90. let.
Od roku 1993 do roku 2003 byla ve výrobě také řada 300, má výše položenou kabinu a více plastů kolem nárazníku, změnou prošly blatníky. Vznikly desítky provedení. V letech 1996-2000 se vyráběla také modernější řada 400, která měla novou kabinu, motor a podvozek. Kabina je Škoda, z hliníkové stavebnice. Motory byly typů LIAZ, Detroit, Deutz a Cummins. Tahačů Xena se vyrobilo 37 kusů, valníků Fox jen 19. Později firma Tedom vyrobila asi 30 vozů Tedom Fox D. Vozy byly určeny předevší pro komunální účely.
