Těžké nákladní automobily typu Škoda 706 se začaly vyrábět již v roce 1939, výroba probíhala do roku 1943. Vůz měl dieselový šestiválec, vyráběl se v provedení valník, N byla verze s nízkým rámem pro montáž autobusových karoserií, D byla verze s dlouhým rámem pro dlouhé valníky. Verze ND byla určena pro delší autobusy. Z typu 706 po válce vzniklo provedení Škoda 706 R, tedy Rekonstruovaný. Továrna v Mladé Boleslavy byla poničena bombardováním, proto se přesunula v roce 1945 výroba do Letňan. Vznikaly tam kromě nákladních verzí také autobusy Škoda 706 RO. V roce 1951 začal přesun výroby do jiných podniků, autobusy vznikaly v Rýnovicích v podniku, který předtím vyráběl vysavače. Následně byla rozjeta i výroba nákladních vozů. Od roku 1953 byly založeny Liberecké automobilové závody. Hlavní montážní závod byl v Mnichově Hradišti. Typ 706 R se vyráběl také ve verzích sklápěč, komunální vůz.
Od 50. let byla vyvíjena nová kabina bez kapoty, která měla sloužit pro novou generaci vozů 706RT – rekonstruovaný trambusový. Motor dostal přímý vstřik paliva. Od roku 1958 byla zahájena sériová výroba typu Škoda 706 RT, která trvala dalších několik desetiletí, vedle typu MT se vyráběl typ RT do roku 1985. Avšak jednotlivé montáže vozů probíhaly i nadále, dokonce ještě začátkem 90. let. Typ RT měl různá provedení, například valník, sklápěč, kropic vůz, hasičská cisterna, popelářský vůz, návěsový tahač, dlouhý nízký valník, valník s pohonem 4x4. Od typu 706 RT byl odvozen i autobus Škoda 706 RTO, vyráběný částečně v Rýnovicích – podvozek a motor, karoserie a vybavení bylo montováno v podniku Karosa Vysoké Mýto. Do roku 1977 probíhala také licenční výroba v Polsku pod značkou Jelcz.
Typ Škoda 706 MT byl vlastně jen dočasným přechodným řešením, jednalo se o modernizovaný trambus. V 60. letech probíhal vývoj nové řady nákladních vozidel 100, která měla plně nahradit stávající řadu 706. Stále však nebyly komponenty ani dokončený vývoj pro novou kabinu, motory, převodovky a nápravy však již byly připraveny na sériovou výrobu. Proto vzniklo řešení se starou kabinou a rámem, ale novým vybavením. Nápravy již měly nové typy disků. Verze MT se až do 80. let vyráběla současně s typem RT, konkrétně se typ MT vyráběl v letech 1966-1988. Vznikly valníky, třístranné sklápěče, některé i s pohonem 4x4, podvozek pro údržbu silnic s pohonem 4x4, zemědělská verze Agro, návěsový tahač, dlouhý valník.
Řada 100 přišla v 70. letech jako náhrada za řadu vozidel Škoda 706 MT, přesto se dalším 12 let vyráběly typy 706RT, 706MT a LIAZ 100 společně. Typ 100 se vyvíjel již v 60. letech, dodavatelé však měli problémy s přípravou nového typu, proto se vše posouvalo. Vůz měl nový motor a převodovku, do výroby se dostal v roce 1974.
Od roku 1984 vznikla řada 110 se sklápěcí kabinou. Motor typu M byl v průběhu výroby modernizován několikrát. Tahače návěsů získaly v roce 1984 mechanicko vzduchové odpružení náprav. V 80. letech byly připravovány návrhy na modernější verze motorů, označované jako M2 a později M3, byly však vyrobeny jen v malém množství. Proto se až do konce výroby používaly motory M1, ikdyž později upravené, s proběhem 500 tisíc km do generální opravy.
Sériová výroba vozů byla ukončena v roce 1994, ale až do roku 2003 bylo možné montovat vozy pro jednotlivé zákazníky. Později vznikla v 90. letech řada 200 která se změnila nepatrně po technické stránce a je o 4 cm výš posazena kabina. Vyráběla se jen v první polovině 90. let.
Od roku 1993 do roku 2003 byla vyráběna také řada 300, má výše položenou kabinu a více plastů kolem nárazníku, změnou prošly blatníky. Vznikly desítky provedení. V letech 1996-2000 se vyráběla také modernější řada 400, která měla novou kabinu, motor a podvozek. Kabina je Škoda, z hliníkové stavebnice. Motory byly typů LIAZ, Detroit, Deutz a Cummins. Tahačů Xena se vyrobilo 37, valníků Fox jen 19. Později firma Tedom vyrobila asi 30 vozů Tedom Fox D. Vozy byly určeny předevší pro komunální účely.
