Popis
Motorizace
ZMZ-21
Mikrobus má pohon zadní nápravy, motor čtyřválcový s rozvody OHV, s objemem 2,4 litru a výkonem 75 koňských sil. Převodovka je třístupňová, mechanická. Maximální rychlost je kolem 110 km/h. Spotřeba okolo 12 litrů na 100 km.
Historie
Po válce také začaly pokusy s mikrobusy. První mikrobus na světě se vyráběl v Německu pod značkou VW, jako základ posloužil VW Brouk v roce 1951. O pár let později začala výroba obdobných mikrobusů i v SSSR.
V letech 1957-59 probíhala výroba mikrobusu RAF-10, který byl unifikován s Pobědou. Zkušenosti s desítkou se využily u projektu 977, první série se vyrobila v roce 1958. V dalším roce již nastartovala plnohodnotná sériová výroba. V roce 1960 začala výroba modernizovaného RAF-977V, o rok později přišel model 977D s novou karoserií a motorem posunutým o něco dozadu. V roce 1968 proběhla větší modernizace zahrnující novou upravenou karoserii.
Výroba probíhala v hlavním městě Lotyšska, v Rize, v továrně RAF což je v překladu Rižská autobusová fabrika. Latvija první generace se vyráběla v letech 1959-1976 za použití mnoha dílů z Volhy 21.
Nákladní verze v provedení furgon se začala vyrábět od roku 1966 v nově vybudované továrně v Jerevanu (Arménie) s označením JerAZ-977.
Stále však byl nedostatek mikrobusů, továrna RAF měla malou výrobní kapacitu, takže bylo rozhodnuto o dovozu do SSSR vozů Nysa z Polska, která byla v prvních verzích vytvořena za pomoci prvků Pobědy. Výroba mikrobusů RAF-977 v Rize skončila v roce 1976, v Jerevanu byl poslední mikrobus JerAZ-762 vyroben v roce 1996.
Mikrobusy RAF se používaly jako služební, turistické, taxikářské, sanitní, pojízdné laboratoře. Vývoz probíhal od konce 60. let do Bulharska, Maďarska, na Kubu, do Íránu, Nigérie, Finska i jinam.
V Československu jezdilo několik desítek kusů u různých podniků, například u uranových dolů v Chodové Plané. V současnosti se v ČR dochoval asi jen jediný vůz.