Na konci 50. let zadala vláda vývoj nového velkokapacitního autobusu pro městskou hromadnou dopravu. Vůz měl mít samonosnou karoserii, dělenou přední nápravu a motor umístěný pod podlahou. Byly představeny tři základní modifikace.

ŠM 11 byla určena pro městskou dopravu, výroba byla zahájena v roce 1964. ŠD 11 vyráběná od roku 1968 byla určena pro dálkové autobusy využívané pro zájezdy nebo dlouhé linky, vzniklo také provedení Evropabus. To mělo panoramatické zadní sklo. V roce 1970 byla zahájena výroba linkové verze ŠL 11, která nahradila starší autobusy Škoda 706 RTO.

Vznikla také trolejbusová verze označovaná Škoda T 11, zůstalo však jen u prototypu. Naplno se všechny modifikace autobusů řady Š začaly vyrábět až v roce 1971, v té době byla v podniku Karosa Vysoké Mýto ukončena výroba typu 706 RTO. Městské provedení mělo dvoustupňovou automatickou převodovku Praga, ostatní verze manuální pětistupňovou převodovku.

Motory použité u těchto autobusů byly typu ML 630 a ML 634. Autobusy byly vybaveny také posilovačem řízení. Městské provedení mělo maximální rychlost 65 km/h, ostatní verze 100 km/h. Export této řady probíhal do Rumunska, Polska, Maďarska, Vietnamu a Mongolska. V letech 1966-1969 se vyráběly také prodloužené kloubové varianty o délce až 16,5 metru. Ověřovací série zahrnovala 15 vyrobených autobusů. Další výroba však nepokračovala.