Začátkem 70. let byla zahájena výroba nových těžkých lokomotiv TE 109 ve Vorošilovgradu. Modernější, již čtyřdobé přeplňované dieselové motory typu 5D49 měly výkon až 3002 k. Do Československa byly dodány začátkem 70. let dva kusy, pro vyzkoušení. Byly vybaveny přípravou pro montáž topného alternátoru, který by umožňoval vytápění vlakových souprav. Primární určení bylo však na těžké nákladní vlaky. 

Obě lokomotivy byly dislokovány v depu Brno-Maloměřice. Nejčastěji byly nasazovány na trať do České Třebové a Břeclavi. Komplikace byly s nedostatkem náhradních dílů, vzhledem k malému rozšíření v Československu. Přesto patřily ke spolehlivým lokomotivám. Po najetí 300 000 km byly v roce 1975 obě lokomotivy určeny k provedení nutných dílenských oprav, žádná z opraven v Československu však neměla o provedení opravy zájem. Následující rok byly vyřazeny a odstaveny na ploše v depu. V roce 1976 přijela do depa delegace z Bulharska na jednání, kde si všimla dvou odstavených lokomotiv. Následně projevilo Bulharsko o tyto dva stroje zájem, a ještě v roce 1976 proběhl prodej lokomotiv. Bulharsko v té době provozovalo 90 kusů tohoto typu. Vzhledem k nekompletnosti obou lokomotiv, byla v roce 1983 z obou kusů sestavena jedna, s novým číselným označením 07.1917. Lokomotiva byla přelakována do neobvyklého modrého nátěru a umístěna do depa Gorna Orjahovica. Další označení lokomotivy bylo 07.091 a byla provozována do konce 90. let. V roce 2002 mělo proběhnout znovu oživení lokomotivy a měla by po opravách být v provozu i dnes.

V ČSD  bylo v 70. letech rozhodnuto nedovážet další lokomotivy typu T679.2, pro československé tratě byly příliš mohutné a výkonné, nebyl by zde plně využit potenciál. Zcela dostačovaly lokomotivy T679.1.