Popis
Motorizace
ZMZ-513
Automobil je vybaven topením, vzadu vpravo za řidičem jsou páky převodovek. Nastupování do vozu není úplně jednoduché, proto jsou na středech kol speciální stupačky. Ve výbavě vozu byla pro odpočinek řidiče houpací síť. Díky posilovači lze bez problémů otáčet volantem i na místě. Vůz je dvoumístný, uprostřed kabiny je motor. Motor byl v základech totožný s benzínovým vidlicovým osmiválcem z osobního automobilu GAZ-13 Čajka.
Historie
První prototypy GAZ-66 byly vyrobeny v roce 1962 jako vývoj vozu GAZ-62, vyráběného na konci 50. let a jako nástupce vozu GAZ-63.
Výroba GAZ-66 začala v červenci 1964. V roce 1968 dostal vůz centrální regulaci tlaku v pneumatikách. V 66. roce dostal vůz na výstavě v Moskvě zlatou medaili. V následujícím roce obdržel zlatou medaili na mezinárodní výstavě v Lipsku.
V dubnu 1969 se stal prvním sovětským automobilem, který dostal znak kvality. Vůz se vyvážel do všech socialistických zemí.
Nevýhodou byla však nedostatečná ochrana proti minám, právě z důvodu umístění kabiny nad nápravou. Od roku 1980 byly tyto vozy staženy z bojových jednotek v Afghánistánu.
Na podvozku GAZ-66 vzniklo mnoho verzí potřebných jak v armádě, tak v hospodářství.
Převodovka mechanická, čtyřstupňová, synchronizovaná na 3. a 4. rychlosti.
Poslední vůz byl vyroben 1. července 1999. Vůz byl ve výrobě nahrazen vozem GAZ-3308 Sadko.
GAZ-66 má dobré terénní vlastnosti díky samosvornému diferenciálu přední i zadní nápravy, velké světé výšce a regulaci tlaku v pneumatikách. Proto má vůz kompresor s přívodem od motoru.
Automobil má předehřev motoru PŽB-12. Brzdový systém je hydraulický s podtlakovým posilovačem.
Díky své kompaktní konstrukci bez přední kapoty a dobré ložné ploše, byl používán v ruské armádě také u výsadkových vojsk, kde po dopadu na padáku nehrozil náklon, vůz byl vyvážený díky motoru a kabině nad nápravou.