Popis
Motorizace
ZMZ-21
Motor automobilu GAZ 22 Volha byl s rozvody OHV, tento motor posloužil jako základ nejen pro všechny další Volhy pro dalších 50 let, ale po úpravě také pro užitková vozidla GAZelle od 90. let a mnohé jiné automobily. ZMZ-21 byl převzat i automobilkou UAZ v provedení od továrny UMZ.
Historie
Sanitní vozy měly držáky na nosítka a základní zdravotní vybavení. Vnitřek vozu byl zateplen a dobře osvětlen. Zvenku měl vůz červené kříže, zadní okna měla matná skla, vpředu byl hledací světlomet a na střeše malý červeně osvětlený kříž.
GAZ-22 byl jeden z prvních vozů plnících specifikaci dnešních crossoverů. Crossover je vůz se zvýšenou průchodivostí terénem s karoserií osobního vozu kombi.
Při výrobě Volhy 22 se použily boční části z Volhy 21 a poté se na koncích uřezaly, aby se k nim mohla přidělat zadní část typu kombi.
V 60. letech se dvacet dvojka vyráběla výhradně pro státní správu, jako třeba vůz rychlé zdravotnícké pomoci, nebo taxi. I díky tomu se těchto prvních kombíků dochovalo ve všech zemích málo. Objem zavazadlového prostoru je okolo 1000 litrů. Při složených sedačkách se zvětšuje na 1500.
Vůz se vyvážel, do Finska, Švédska i do jiných zemí. V Anglii proběhl test vozu a vyšel článek v časopisu The Motor, kde sice kritizovali zastaralost a malý výkon vozu, ale chválili prostornost zavazadlového prostoru. Dále oceňovali praktičnost vozu, bezpečnost, plynulost, vytrvalost. Vůz byl doporučován farmářům. Do některých vozů se v Belgii montovaly dieselové motory Perkins.
Vedle zásobovacích vozů a taxi, či sanitek, byly používány i jako požární štábní vozy, policejní vozy, nebo letištní vozy Follow me.
V Lotyšsku vzniklo přestavbou i několik pickupů, které se ale nedochovaly. Přímo v továrně GAZ bylo vyrobeno 5 vozů Volha 22 kombi s pohonem všech kol, jednu z nich měl Brežněv, který s ní jezdil lovit do přírody. Některé Volhy byly předělávané amatérsky, s díly z vojenských terénních aut. Vzniklo i menší množství furgonů.