Až v roce 1964 bylo rozhodnuto o vyčlenění potřebných financí na modernizaci výrobního závodu a možnost lisování plechů karoserie. Ta umožnila výrobu automobilu s pevnou střechou. Původně se měl vyrábět dopravní prostředek se zvýšenou průchodivostí s karoserií pickup a motorem vpředu od automobilu ZAZ-965. Tento projekt byl však později zastaven a pro vývoj nového vozidla byly použity jen některé tvary předchozího návrhu. V roce 1967 začaly přípravy výroby a už v roce 1970 byla zahájena sériová výroba, která byla za pomoci lisovacích strojů mnohem rychlejší a levnější, než výroba předchozího typu S3A, kde bylo velké množství ruční práce.

S3D se vydávaly invalidům zdarma, nebo za doplatek, a to na dobu 5 let. Po 2,5 roku měl invalida nárok na bezplatnou opravu. Po 5 letech měl obdržet nový vůz. Pro řízení bylo potřeba mít řidičské oprávnění typu A, se zvláštní poznámkou. Kurz řízení měly na starost organizace sociálního zabezpečení.

V roce 1989 se stává továrna součástí AvtoVAZu, od roku 1991 vyrábí automobily VAZ-1111 Oka, poslední S3D byly vyrobeny na podzim 1997.

Vůz byl opět krokem vpřed, ale měl i nevýhody, byl méně pohodlný, tak jak měl nižší střechu a sedačka byla poměrně nízká. Také tvar a technické řešení karoserie mělo za výsledek poměrně časté škrábance při běžném provozu. Poslední roky výroby navíc nebyla kvalita lakování zrovna vysoká.

Kola u vozu jsou desetipalcová, převodovka čtyřstupňová. Protože pochází z motocyklu, je u ní umístěn zpětný reduktor, který umožňuje jízdu po přepnutí na zpětný chod, na jakoukoliv z rychlostí. Jen je při couvání použito jiné číslo hlavního převodu. Brzdy jsou použity bubnové na všech kolech. Řízení je hřebenové, všechna kola jsou nezávisle zavěšena. Napětí sítě je 12 V. Všechny ovládací prvky jsou stavěny na ruční ovládání.